Ve vstupní místnosti je ve dvou protilehlých nikách instalován text dopisu Josefa Mašína, kterým se loučí se svou ženou a dětmi. Zachycení okamžiku plného lásky, bolu i odhodlání, s vědomím přicházející smrti, zpřítomňuje muže, který prožil dva odboje a jeho odkaz zrodil další. Ve druhé místnosti je v klenbě umístěna trojice světlovodů symbolizující tři odboje.

Poslední prostor bez střechy je místem pro nadechnutí. Místem, kde roste moruše jako symbol rodu Mašínů, symbol svobody a naděje postupně přerůstající horizont památníku.

Rozlehlý hospodářský dvůr původního statku zůstává prázdný, připravený přijmout větší skupiny návštěvníků či sloužit jako zázemí při slavnostních a společenských akcích s prezentací historie odbojové činnosti.

Hospodářská budova, upravená naposledy v roce 1904 jako konírna a později využívaná jako traktorová stanice místního kolchozu, je v části bývalé vozové kůlny využita pro expozici věnovanou historii statku, historii rodu Mašínů a tří československých odbojů.

Pod původním trámovým stropem je na začištěných stěnách instalovaný kontrastní expoziční fundus. Autentický prostor sýpky v patře je zpřístupněn pouze ve výjimečných případech a stejně jako konírna a seník v další části objektu bude předmětem poslední etapy rekonstrukce.

Autoři:
Tomáš Hradečný
Klára Hradečná
Julie Kopecká
Benedikt Markel
Bronislava Volentičová
Silvia Snopková
Vladěna Bockschneiderová
Jakub Kochman

Spolupráce:
Michael Baroch, Dominika Kovandová, Branislav Kožej, Magdalena Piterková, Patrik Ölvecký

Školní zadání FA ČVUT: 2017 (zimní semestr)
Projekt: 2019–2021
Realizace: 2022
Investor: Mašínův statek — památník tří odbojů, z.s.
Místo: Lošany čp. 1
Koncepce expozice: PhDr. Petr Blažek, Ph.D.
Stavební práce: PROSTAV s.r.o.
Stříkané betony: Podzemní stavby Brno, s. r. o.
Truhlářské prvky: Jiří Sušický
Výroba expozice: SIGNUM 1995, s. r. o.
Multimediální řešení: st.dio
Osvětlení: Etna iGuzzini
Zahradnické práce: Ing. Jakub Kratochvíl

Autoři:
Tomáš Hradečný
Klára Hradečná
Julie Kopecká
Benedikt Markel
Vladěna Bockschneiderová
Jakub Kochman

Projekt: 2021–2022
Investor: Hlavní město Praha — památník tří odbojů, z.s.
Místo: Praha 1 — Hradčany, Kanovnická 69/3
Koncepce expozice: Muzeum paměti XX. století, v zastoupení PhDr. Petr Blažek, Ph.D.
Stavební část a koordinace: TETRAKTYS, s.r.o.
Konstrukční část: Ing. Ing Michal Drahorád, Ph. D., Ing Milan Petřík
Požární bezpečnost: Ing. Marta Bláhová
Část ÚT: Jiří Vik tepelná technika
Část ZTI: Ing. Karel Kozel
Část elektro: Ing. Miroslav Bouček
Část VZT: MIKROKLIMA, s.r.o.

Zadáním architektonicko-krajinářské soutěže bylo řešení návrší poutního kostela na Chlumku ve městě Luže, nedaleko Chrudimi. Rozlehlé zelené plochy ve složité konfiguraci terénu vrcholící poutním kostelem, tvoří významné a téměř jediné plochy veřejného prostranství v Luži.

Už při příjezdu do Luže je jasné, že poutní návrší není jen lokálním centrem města, ale že se jedná o důležitý bod v krajině v širším kontextu. Křížení cest právě v místě návrší je pro nás znakem potvrzujícím význam místa, jak pro široké okolí, tak pro město samotné.

Zaujal nás vlastní příběh vzniku kostela, kdy Marie Maxmiliána ze Žďáru, pobývající na hradě Košumberk, vystavěla poutní kostel kvůli uchování a zpřístupnění obrazu Panny Marie Pasovské, který prý má zázračné schopnosti. Využila terénní konfigurace a umístila tak obraz na oči všem. Téma obrazu lze vnímat ze dvou pohledů - jednak jako umělecké dílo v rámu, primárně vnímané zrakem, a současně jako vyjádření dané doby, myšlení a souvislostí, tedy to, co je v podstatě “za obrazem.” Tyto dva principy z obrazu přebíráme a uplatňujeme pro tvorbu a obnovu prostoru. Rámujeme území a definujeme vstupy. Význam kostela jako schránky pro Mariánský obraz zůstává nezměněn. Akcentujeme proto důležitá místa - vstupy a křižovatky cest, které nahlížíme pomocí obrazů, formovaných pomocí dalších kulis a prvků do několika plánů a rovin. Jednotícím nástrojem pro tvorbu obrazů je tradiční prvek - zeď, a to jak ve své historické, původní, rekonstruované podobě, tak v podobě soudobé moderní.

Zeď je zkratkou pro linearitu a ohraničení prostoru. Oproti baroknímu pojetí staveb směřujícímu k monumentalitě cílíme na tvorbu nových prvků přizpůsobených právě měřítku člověka. Zeď se v návrhu propisuje od kresby v dlažbě, přes schod, místo na sezení, místo na opření až po funkci oddělení prostoru. Zkrátka tak, aby její hlavní uživatel mohl být člověk.

Vnímáme jako důležité definování a orámování vstupní části do celého areálu poutního návrší a především samotné křížení všech důležitých cest, které přirozeně vzniká přímo u kostela. Stávající cesty podporujeme stromořadím a přidáváme druhou diagonální spojnici mezi historickým náměstím a hradem Košumberkem. Svažité zelené plochy pod návrším jsou těmito cestami definovány a vytváří jednotlivé avšak navzájem se propojující prostory s různými aktivitami. Návaznost nových prvků na historický význam místa je pro nás klíčová a proto umisťujeme vždy nové prvky v dialogu s historickým. Upozorňujeme tak na důležitost stávajících významných a mnohdy nedůstojně opomenutých prostorů.

Místo:
Luže, Pardubický kraj

Klient:
Město Luže

Autor:
doc. Ing. arch. Tomáš Hradečný
Ing. arch. Klára Hradečná
Filip Chládek
Ing. arch. Jakub Kochman
Ing. arch. Julie Kopecká
Ing. arch. Benedikt Markel
Bc. Eliška Martínková
Ing. arch. Martina Požárová

Řešená plocha:
31 000 m²

Soutěž:
srpen 2020

Ocenění:
1. místo

Generální projektant:
HXH architekti, s.r.o.

Autor:
Ing. arch Tomáš Hradečný
Ing. arch. Benedikt Markel

Spolupráce:
Ing. arch. Vilém Kocáb

Investor:
Stachelberg, z.s.

Realizace:
GEMEC – UNION a.s.

Financováno z projektu "Tajemství vojenského podzemí", Euroregion Glacensis
(Číslo projektu CZ.11.2.45/0.0/0.0/16_025/0001253)

Zvláštní pozornost byla od počátku věnována materiálovému řešení. Výplň čtverců o straně délky vídeňského sáhu byla v našich představách od počátku tvořena oblázky. V tom jsme se shodli při konzultacích s Janem Holečkem z Národního památkového ústavu i Karlem Švejdou – správcem areálu kláštera. Plečnikova valounová dlažba z Palácového dvorku na Hradě, podobně jako výplňová dlažba v zahradě Na valech, nebo valounový „koberec“ pod kašnou na Jiřském náměstí od HŠH, byly shodně tvořeny ručním kladením valounů do betonového lože. Tuto pracnost jsme si s ohledem na omezený rozpočet nemohli dovolit, a proto přicházel v úvahu tryskaný beton.

Technologie tryskaného betonu je celkem běžně užívaná pro výrobu tzv. vymývané dlažby, ovšem v našich podmínkách je spíše spojována s nejpokleslejší formou architektury v podobě okrašlovací parkové nebo spíše chatařsko-kutilské produkce. Firmy, disponující výrobní technologii, nebyly schopny použít kamenivo jiné, než nejjemnější frakce kačírku, takže nezbylo než přesvědčit zpřátelenou firmu Daniela Jakeše, aby si potřebné vybavení opatřila a na několika vzorcích vyzkoušela použití říčního kameniva hrubší frakce. Ve dvou realizačních etapách rozdělených poslední zimou se experiment podařilo dotáhnout do konce.

Celé prostranství bylo očištěno od uměle vytvořených dopravních bariér rozdělujících jej na chodníky a vozovku, a to včetně lamp veřejného osvětlení. Užitím „jezdeckých“ schodů byl eliminován prostor, kde parkovali neukáznění řidiči, a tak nutným zlem regulujícím vjezd automobilů do areálu zůstaly jen výsuvné pilíře s komunikačním systémem, které nahradily původní závoru. Koncepci osvětlení stanovil po několika večerních a nočních prohlídkách Miloslav Naděje takto: „Nejlepšího výsledku dosáhneme, když tam nebude nic!“

Místo:
Praha 2 – Nové Město

Klient:
Benediktinské opatství Panny Marie a Sv. Jeronýma v Emauzích

Autor:
Ing. arch. Tomáš Hradečný

Spolupráce:
Ing. arch. Benedikt Markel
Ing. arch. Klára Hradečná
Ing. arch. Andrea Jašková
Mag. arch. Cornelia Klien

Koncepce osvětlení:
Etna iGuzzini (Ing. Miloslav Naděje)

Památkový dohled:
NPÚ Praha (Mgr. Jan Holeček)

Dodavatel:
Aedes, s. r. o. (Ing. Daniel Jakeš)

Zastavěná plocha:
590 m²

Projekt:
2010–2014

Realizace:
2014–2015

Rýchorské náměstí je nejvýznamnějším veřejným prostorem v Žacléři. Jeho dnešní podoba odpovídá období první republiky, kdy byly realizovány kamenné opěrné zdi podél silnice, jejichž hlavním účinkem měl být efekt jakéhosi corsa před západní frontou domů. Spolu s uplatněním zeleně všeho druhu se u nás opožděně naplňovaly snahy provinčních center přiblížit se obrazu vídeňské Ringstraße. Na první pohled nevinná romantizující praxe, podpořená v éře socialismu vysazováním živých plotů a stromů s mohutnými korunami, přinesla v konečném důsledku efekt potlačení náměstí jako prostoru ve prospěch liniového uspořádání podél frekventované silnice. Dojem náměstí se vytratil, opěrné zdi dnes více než dříve odrážejí zvuk projíždějících automobilů a násobí hlukové zatížení fronty domů při spodním okraji náměstí. Osvětlení podporuje nadřazenost silnice.

Cílem našeho návrhu je podpořit původní kompoziční principy a obnovit prostorovou jednotu náměstí. Mírně skloněné dlážděné plató ve tvaru elipsy propojuje dominanty Mariánského sloupu, kašny a pomníku Josefa II., stojící na jeho podélné ose. Je zároveň chodníkem i pobytovou plochou. Hlavní silnice II. třídy je vůči elipse v tečné poloze. V tečném bodě je autobusová zastávka. Odstranění nízké zeleně umožní přehlédnout celý prostor náměstí od domu k domu. Stávající stromy budou nahrazeny novými, jejichž vzrůst bude odpovídat měřítku budov a požadavkům odstupových vzdáleností. Dalším zásadním momentem návrhu je scelení dlážděného povrchu spodní a vrchní komunikace na náměstí prostřednictvím pásů vějířové dlažby, která přeruší asfaltovou plochu vozovky. Řidiči projíždějících vozidel tak dostanou jasný signál, že se ocitli v prostoru jiného charakteru, než je tranzitní komunikace. Odstranění opěrných zdí, nahrazení objemově přerostlé lipové aleje a přemístění linie veřejného osvětlení potvrdí správnost řešení ve prospěch sjednocení náměstí jako nejdůležitějšího prostoru města, přičemž efekt nelineárně uspořádaného osvětlení a eliminace tvrdých odrazivých ploch z hlediska hluku zásadně přispějí ke zkvalitnění životního prostředí jak pro návštěvníky, tak zejména pro obyvatele bytových domů na náměstí.

Užitím nepravidelné kamenné odsekové dlažby s plovoucími většími kameny chceme posílit tradiční materiálové pojetí prostoru a současně zlepšit protiskluzově parametry povrchu chodníků oproti těm, které jsou dnes provedeny z betonové dlažby čtvercového formátu.

Návrh osvětlení vychází z koncepce rekonstrukce náměstí, jako centrálního prostoru města, jehož základními atributy jsou univerzálnost využití, přehlednost, dobrá orientace účastníků dopravy a současně zdůraznění dominant jako základních stavebních prvků komponovaného prostoru. Osvětlovací soustava reaguje rozmístěním jednotlivých těles na půdorys náměstí a vytváří rovnoměrnou hladinu osvětlenosti po celém jeho obvodu. Ve svém středu ponechává decentně nasvícené architektonické dominanty Mariánského sloupu a pomníku Josefa II.

Autor:
Tomáš Hradečný
Benedikt Markel

Spolupráce:
Klára Hradečná
Vilém Kocáb
Jakub Kochman
Martina Požárová
Dominik Saitl

Krajinářské řešení:
Lucie Vogelová, Jan Sulzer (Terra Florida)

Projekt osvětlení:
Ing. Petr Žák (ateliér světelné techniky)

Projekt: 2016—2018
Realizace: 2019—2020

Investor:
Město Žacléř

Realizace:
GEMEC – UNION a.s.

Restaurátorské a kamenické práce:
Petr Beneš

Autoři:
Ing. arch. Tomáš Hradečný – generální projektant
Ing. arch. Martin Prokš

Spolupráce:
Ing. arch. Benedikt Markel
Ing. arch. Lukáš Zimandl
Ing. arch. Klára Hradečná

Stavební část a profese:
Ing. Jan Kolář
Ing. Jan Škopek – OMEGA projekt s. r. o.

Místo: Vítkovice v Krkonoších č. p. 1
Projekt: 2007–2013
Realizace: 2009–2015
Klient: Vrbatova bouda, s. r. o.
Dodavatelé: Průmstav Náchod, s. r. o. (rekonstrukce)
Staseli, s. r. o. (přístavba)
Martin Horák (truhlářské práce)